Folding Bike in the Rain at the Film Festival

Do Karlových Varů jsem přijela kvůli filmovému festivalu, ale už po hodině mě otrávily ulice kolem kolonád nacpané auty a nekonečné objížďky.

I came to Karlovy Vary for the film festival, but after an hour I was fed up with the streets around the colonnades jammed with cars and endless detours.

V malé půjčovně za Tržní kolonádou mi pan Novák nabídl skládací kolo, které prý „vydrží i festivalové dlažební kostky“, a jen tak mezi řečí zmínil vratnou kauci a pokutu za pozdní návrat.

In a small rental shop behind the Market Colonnade, Mr. Novák offered me a folding bike that supposedly “survives even the festival cobblestones,” and casually mentioned a refundable deposit and a late-return penalty.

Podepsala jsem papír, přehodila přes rameno lehký zámek a s přehazovačkou nastavenou na nejmírnější převod jsem se opatrně pustila do kopce ke Grandhotelu.

I signed the paper, slung the light lock over my shoulder, and with the gears set to the easiest I cautiously started up the hill toward the Grandhotel.

Když se zvedl vítr a spustil se liják, dlažba se proměnila v kluziště a mně došlo, že nejlepší film dneška bude ten, v němž nezahučím do termálního pramene.

When the wind picked up and a downpour started, the cobblestones turned into an ice rink, and it hit me that the best film of the day would be the one in which I don’t plunge into a thermal spring.

Schovala jsem se pod Mlýnskou kolonádou, kde buskeři hráli Smetanu a pára z hrníčků s teplou pramenitou vodou se mísila s deštěm.

I hid under the Mill Colonnade, where buskers were playing Smetana and steam from cups of warm spring water mixed with the rain.

Najednou mi zazvonil telefon: pan Novák připomínal, že kolo má být zpátky do sedmi, a že světla si musím přepnout do blikacího režimu, jinak mi prý strážníci napaří pokutu.

Suddenly my phone rang: Mr. Novák reminded me that the bike had to be back by seven, and that I should switch the lights to blinking mode, otherwise the municipal police would supposedly slap me with a fine.

V tu chvíli mě napadlo, že to kolo je vlastně vstupenka, díky níž se dostanu z dopravní zácpy dřív než limuzíny s celebritami, jen nesmím zpanikařit.

At that moment it occurred to me that the bike was actually a ticket that would get me out of the traffic jam faster than the limousines with celebrities, as long as I didn’t panic.

Déšť ustal stejně rychle, jako začal, a já se dolů svezla po lázeňské pěší zóně tak opatrně, že jsem po každých dvaceti metrech přibrzďovala a vyhýbala se turistům s oplatkami.

The rain stopped as quickly as it started, and I glided down the spa pedestrian zone so carefully that I braked every twenty meters and dodged tourists with wafers.

Do půjčovny jsem dorazila tři minuty po sedmé, celá mokrá, ale s funkčním světlem i nepoškrábaným rámem.

I reached the rental shop three minutes after seven, soaked through, but with a working light and an unscratched frame.

Pan Novák se jen podíval na hodiny, poklepal na helmu, kterou mi ráno vnutil, a s úsměvem řekl, že když napíšu krátkou recenzi a zmíním festivalové kostky, pokutu škrtne.

Mr. Novák just looked at the clock, tapped the helmet he had insisted on in the morning, and with a smile said that if I write a short review and mention the festival cobblestones, he’ll waive the fine.