Quiet New Year with Hugo

V kavárně u nádraží jsem si všimla letáku z útulku, kde hledali dočasný domov pro staršího bígla jménem Hugo.

In the café by the station I noticed a shelter flyer, where they were looking for a temporary home for an older beagle named Hugo.

Blížil se Silvestr a prosili o někoho, kdo bydlí v klidnější části města, protože se bál ohňostrojů.

New Year’s Eve was approaching, and they were asking for someone who lives in a quieter part of the city, because he was afraid of fireworks.

Dlouho jsem nad tím přemýšlela, ale pak jsem zavolala a domluvila si návštěvu.

I thought about it for a long time, but then I called and arranged a visit.

V neděli jsem dojela tramvají až k útulku a Hugo mě přivítal opatrně, zavrtěl ocasem a strčil mi nos do dlaně.

On Sunday I took the tram all the way to the shelter, and Hugo greeted me cautiously, wagged his tail, and pushed his nose into my palm.

Dohodli jsme se, že ho vezmu na zkoušku přes svátky, aby si zvykl na byt i na můj rytmus.

We agreed that I would take him on a trial over the holidays, so that he could get used to the apartment and to my rhythm.

První večer se schoval pod stůl, ale když jsem pustila rádio potichu a sedla si na zem, pomalu vylezl a položil hlavu na moje koleno.

The first evening he hid under the table, but when I put the radio on quietly and sat down on the floor, he slowly came out and rested his head on my knee.

Když začaly rány, zavřela jsem se s Hugem v koupelně, kde je ticho, a po jednom jsem mu podávala piškoty, aby věděl, že je v bezpečí.

When the bangs started, I shut myself with Hugo in the bathroom, where it is quiet, and I fed him biscuits one by one so he would know he was safe.

Ráno jsme šli do Stromovky, potkali jsme souseda pana Krále, který mi půjčil starý psí kabátek, protože mrzlo.

In the morning we went to Stromovka park, we met our neighbor Mr. Král, who lent me an old dog coat because it was freezing.

Po pár dnech se Hugo naučil jezdit výtahem a čekat u pekárny, zatímco kupuju rohlíky.

After a few days Hugo learned to ride the elevator and to wait by the bakery while I buy rolls.

Když svátky skončily, seděli jsme spolu na lavici před útulkem a mně došlo, že ho vrátit prostě nedokážu.

When the holidays ended, we sat together on a bench in front of the shelter, and it hit me that I simply couldn’t return him.

Podepsala jsem adopci, cestou jsem si koupila čaj a jemu piškoty, a domů jsme šli pomalu, protože tentokrát už jsme nikam nespěchali.

I signed the adoption, on the way I bought tea for myself and biscuits for him, and we walked home slowly, because this time we were in no hurry.